Forest power

 Win 2nd place

, thanks!

 Rider:

 Horse:

 Stables:

 Sharing:

 Story (CZ):

Isidora seděla na svém neosedlaném hřebci foresta, v ruce držela vlajku a společně překonávali nekonečné závěje sněhu. Aby toho nebylo málo, sníh se stále sypal z oblohy a zdálo se, že nebe zde bude pochmurné až do konce všech věků. Poté, co spěšně opustila Constantina Raghula u brány s ledovým drakem, nenarazila na žádné další nebezpečí. Věřila, že čaroděj si s drakem hravě poradí. Sama však byla prakticky bezbranná. Její magie čerpala z přírody, ale tady bylo vše mrtvé. Jediné čím by se mohla bránit byly kameny a ani těch by nedokázala magicky vrhnout tolik, aby to na draka stačilo.

Byla ráda, že si pro tuhle šílenou jízdu vybrala zrovna Karneola. Spolehlivý mohutný strakáč se probíjel závějemi a neochvějně postupoval k cíli. Zdálo se, že ho zima kolem nijak netrápí. To se ovšem nedalo říct o Isidoře, zvyklé na úplně jiné podmínky. Mráz ji štípal do tváří a divila se, že ji na uších ještě nevyrostly rampouchy. Zavinula se těsně do dlouhého kožešinového pláště, aby se udržela co nejvíce v teple.

Na obzoru se objevil dým a to ji donutilo pobídnout koně k vyššímu tempu. Jestli to znamená, že už bude u cíle, chce tam být co nejdříve. Karneol přešel plynule do cvalu.

Sníh odlétával do všech stran a hřebec zakopl o něco neviditelného pod sněhem. Isidora se rychle chytila jeho hřívy a pomáhala mu vybalancovat náhlou nerovnováhu. Naštěstí neskončili zavaleni sněhem na zemi, ale přinutilo je to snížit tempo.

Po chvíli se začala vrstva sněhu náhle zmenšovat. Když vyjeli zpoza hory, pochopila elfka proč. Před nimi se rozprostíralo obrovské lávové pole. Zrovna když si chtěla oddychnout, že se na chvíli alespoň ohřeje, zrychlil se ji namísto toho zděšením tep. Přímo před nimi na lávovém poli se začaly zvedat velké bytosti, které byly předtím skvěle skryty terénem. Lávoví elementálové. A rozběhli se přímo k nim. Isidora pobídla koně s nadějí, že se jim podaří prostě utéct. Neuběhli však ani kousek a jeden z elementálů se k nim začal velmi rychle přibližovat.

„Potřebuji rostliny, Karneole“ vyslala myšlenku ke koni. A ten se jako na povel začal měnit. Z bílých skvrn na jeho těle začaly neskutečnou rychlostí vyrůstat lesní rostliny. Pro Isidoru bylo nejdůležitější, že jedna z bílých skvrn se nacházela přímo pod ní, na místě kde seděla. A začala z nich hned čerpat sílu.

Jeden elementál z kamene a lávy byl už nebezpečně na dosah. Isidora však mezitím načerpala dostatek síly na vyvolání lesních duchů. Kteří mohli útočníka držet zpátky. Pro jistotu ale rychle napřáhla ruku a poslala silný paprsek do země pod elementálem. Přímo pod ním na hranici lávového pole a sněhu vyšlehly rostlinné úponky a zachytily jednu z jeho kamenných nohou. Elementála podrazila jeho vlastní setrvačnost a náhle zachycen za nohu se poroučel k zemi. Když dopadl, sníh kolem jen zasyčel a okamžitě se odpařil. Isidora nezpomalila koně ani na vteřinu. Věděla, že v tom žáru se její rostlina brzy spálí. Ale poskytla jim čas, než se elementál z uschlých úponů vymotá. Chytila se za černou hřívu a tělem přilehla ke krku statného koně. Opravdový závod právě začal...